Ze šuplíku #2
Důkazy o tom, že jsem dospělý člověk
Po vydání autorského manifestu A Fragile Comedy přišlo uvědomění, že už několik stovek lidí nyní čte mé úvahy o lidské existenci.
V ten stejný den jsem strávila zhruba deset minut hledáním zápisníku, do kterého jsem si zapsala vzkaz pro své budoucí já o tom, kam si pravděpodobně odložím zápisník.
Vyšetřování neprobíhalo zrovna krátce.
Začínám mít podezření, že dospělost není stav.
Je to kolektivní halucinace s velmi dobrým PR.
Na druhou stranu existuje i nemalé množství důkazního materiálu, který naznačuje, že se ze mě skutečně stal dospělý člověk.
Výsledky jsou zatím rozporuplné, ale rozhodně stojí za prostudování:
Důkaz č. 1
Spravuji bankovnictví členům rodiny.
To je druh zodpovědnosti, kterou společnost obvykle nesvěřuje lidem, kteří občas z dlouhé chvíle nalepí plastová očka na lednici a pak se celý týden zdraví s vlastním spotřebičem.
Každý měsíc tak hlídám účty, platby a finanční závazky.
Jinými slovy: snažím se, aby se slovo exekuce i nadále vyskytovalo pouze v mé vystudované profesi a nikoliv v našem rodinném rozpočtu.
Důkaz č. 2
Vedu několik kalendářů.
Elektronické i papírové. A nesnažím se tvrdit, že od každého pouze jeden.
Nevypovídá to ani tak o mé organizovanosti, jako spíš o dlouhodobém vývoji obranných mechanismů.
Jeden z nich jsem si navíc pořídila čistě proto, že na obálce byla lištička s indiánskou čelenkou.
Některé volby se jednoduše nedají řídit logikou.
